Region Židlochovicko

Region Židlochovicko

Vyhledávání

Židlochovicko

Školství na Židlochovicku

Historie školství v regionu

Historie školství v regionu není v rámci Rakouské monarchie žádnou výjimkou. Původně bylo vzdělávání dětí svěřeno církvi. Všeobecně se dostávalo vzdělání pouze dětem ze zámožnějších rodin, nebo těm, kterým byla předurčena životní dráha kněze. Teprve v době osvícenství, za vlády císařovny Marie Terezie došlo k „zestátnění“ školství. V roce 1760 byl ve Vídni zřízen Státní úřad pro cenzuru, který se měl věnovat organizaci školství. Za tímto účelem začaly postupně po celé monarchii vznikat normální, hlavní a triviální školy. V roce 1774 byl vypracován tzv. „školský reglement“, který byl spolu s „všeobecným školským řádem“ uzákoněn. Bylo předepsáno povinné všeobecné vyučování pro všechny děti od šesti do dvanácti let. Školský řád říkal: „Děti obého pohlaví, jejichž rodiče nebo poručníci ve městech nemají vůli nebo majetek, aby vydržovali domácího učitele, patří bez výjimky do školy.“ Nebyla však povinná školní docházka, ale povinné školní vyučování.

Na venkově byly zřizovány triviální školy, tedy původně jednotřídní národní školy, kde se děti učily číst, psát a počítat, a povinné bylo i náboženství. Ve větších městech byly zakládány hlavní školy se třemi třídami, kde se vyučovala také němčina, dějepis, zeměpis a kreslení. V zemských hlavních městech pak byly umístěny školy normální pro výuku učitelů.

Na středních školách se od roku 1775, kdy se začala zřizovat i gymnázia, vyučovala latina, fyzika, geometrie, přírodopis, rétorika a poetika. Univerzity rovněž prošly reformou, a to hlavně proto, že byl v roce 1773 zrušen jezuitský řád, který do té doby vysoké školy spravoval a vedl. Postupně také začaly vznikat školy specializované na určité směry, ať už to byly školy hospodářské, umělecké nebo akademie zaměřené na výuku jazyků.

O zřízení škol v některých obcích židlochovického regionu máme poměrně obsáhlé zprávy. Většina škol si totiž od samého počátku začala psát školní kroniku.

Blučina měla šestitřídní školu umístěnou ve dvou budovách z let 1891 a 1915.V nové škole byl umístěn i obecní chudobinec.

V Bratčicích byla škola zřízena roku 1788 v č.p. 69. Od roku 1791 ji převzala kounická vrchnost. V roce 1813 byla školní budova zbořena a do roku 1865 se vyučovalo v domě č.p. 64. Poté byla vystavěna nová školní budova. Škola zde byla původně jednotřídní a od roku 1884 dvoutřídní.

Hrušovany u Brna měly dokonce školy dvě. Na samém počátku však děti chodily do Unkovic, až od roku 1774 v Hrušovanech vznikla samostatná jednotřídka. Ke starší české škole přibyla roku 1882 škola německá, která však fungovala pouze devět let.

Ledce byly přiškoleny do Medlova, kam děti chodily do roku 1875, kdy bylo vyučování přeneseno do Sobotovic. Roku 1883 zde byla zřízena německá škola.

Měnín měl školu už v 17. století. Na konci 19. století zde již byla pětitřídní škola, která byla umístěna v budově z roku 1880. K měnínské škole byl přiškolen i Otmarov.

Moutnice byly přiškoleny do Těšan. Od roku 1830 zde fungovala i místní škola jako jednotřídka. V roce 1882 byla postavena nová školní budova a škola byla rozšířena na dvojtřídku a od roku 1908 poté na trojtřídku.

V Nesvačilce fungovala jednotřídka, jejíž školní budova pochází z roku 1882.

Nosislav mívala dvě školy – školu katolickou a evangelickou. V obou školách se vyučovalo až do roku 1922, kdy byly školy sloučeny.

V Opatovicích se poprvé začalo vyučovat v roce 1784 v č.p. 51. Od roku 1856 stála v obci nová škola na č.p. 58. Původní jednotřídka byla rozšířena nejprve na dvojtřídku a od roku 1909 na trojtřídku.

Přísnotice byly do roku 1806 přiškoleny k Unkovicím, poté zde byla zřízena jednotřídka a od roku 1887 měly dvojtřídní školu v nové školní budově. Od roku 1908 zde byla škola trojtřídní.

Rajhrad byl vždy větším správním centrem, čemuž odpovídala i škola. K Rajhradu byly přiškoleny Popovice a Holasice. Rajhrad se mohl pyšnit obecnou šestitřídní školou se třemi pobočkami.

Rajhradice měly také vlastní školu, která byla trojtřídní a byly k ní přiškoleny Rebešovice a Loučka.

V Rebešovicích vznikla samostatná škola až v roce 1920, kdy byla v prvním patře zámečku zřízena jednotřídka.

V Syrovicích byla první škola zřízena roku 1784 a to pro Syrovice a Sobotovice (od r. 1875 měly samostatnou školu i pro Ledce). V roce 1904 byla vystavěna nová školní budova.

Unkovice měly školu od roku 1774 samostatnou školu, kam byly přiškoleny i obce Hrušovany, Přísnotice a Žabčice.

Vojkovice měly od roku 1774 německou jednotřídku, která byla v roce 1874 přemístěna do nové budovy. Česká škola zde byla založena v roce 1919.

Žabčice měly samostatnou školu až od roku 1874.

Žatčanské děti navštěvovaly místní dvoutřídní školu k níž byly přiškoleny i Třebomyslice.

V Židlochovicích působila do roku 1790 jednotřídka, která se postupně rozrůstala, až byla roku 1864 přemístěna do bývalého špitálu. Od roku 1882 byla šestitřídní.

O stavu školství na židlochovicku na konci 19. století pojednává asi nejlépe spis Antonína Machače z roku 1887. Mimo jiné se v něm píše: „ Celkem jest obecné školství v obcích německých lepší a pokročilejší než v českých: školy na Židlochovsku odpovídají požadavkům zákonitým poměrně nejvíce, čehož hlavní příčinu v hospodářských a vůbec v životních poměrech krajiny Židlochovské hledati sluší. Hlavní překážkou žádoucího výsledku v působení škol českých jest veliký počet dětí ve mnohých třídách, potom nepravidelná, časem až nedbalá návštěva školní.“

Z mapy Moravy zobrazující veřejné obecné školy z roku 1888, která je uložena v Rajhradském archivu, lze vyčíst, že v celém židlochovickém regionu v této době působily pouze tři veřejné německé školy a sice v Ledcích, Medlově a Vojkovicích, kde převládalo německé obyvatelstvo (ale např. i v Židlochovicích působila německá obecná škola, ale nebyla zařazena mezi státní školy). Když byl v roce 1919 přijat zákon o školách menšinových, byly i v těchto původně německých obcích zřízeny české školy, které působily vedle německých až do roku 1945, kdy byly německé školy uzavřeny.

Rovněž ve dvacátých letech 20.století začaly vznikat i další školy.V Židlochovicích začala od roku 1919 působit měšťanská škola a živnostenská škola pokračovací (kde bylo roku 1922 zřízeno oddělení pro dámské krejčové), od roku 1922 Odborná škola hospodářská (byla určena zemědělcům a vyučovalo se zde hlavně v zimě) a od roku 1926 Škola výzkumného ústavu včelařského.

Válečná léta se neblaze zapsala na školství v regionu. Nejen, že v Ledcích a Vojkovicích (které byly přičleněny k Německé říši v rámci obsazení Sudet) opět začala fungovat pouze německá škola, ale i ostatní učitelé v českých školách museli povinně absolvovat kurzy německého jazyka. Na jaře roku 1945 bylo vyučování přerušeno kvůli válečnému nebezpečí.

Po skončení 2. světové války se opět rozběhlo kolo reforem. Nejprve byly zrušeny na obecných školách 6. – 8. ročníky a od 5. třídy začali žáci povinně navštěvovat měšťanské školy. Po roce 1948 se z měšťanských škol staly střední školy 1. stupně. V roce 1953 zasáhla do školství další reforma, kdy vznikly osmileté střední školy. Ale jelikož se osmiletá střední škola ukázala jako příprava pro střední školy (2. stupně) nevhodnou, přistoupilo se v letech 1959 – 1962 k přechodu na ZDŠ – Základní devítiletou školu.

Další podstatnou změnou v organizaci školství byla reforma z roku 1978, která stanovila délku povinné školní docházky na 10 let, z toho ale jen 8 let na škole základní. Zatím poslední větší změny se udály v devadesátých letech minulého století, kdy se opět vrátil do života princip osmiletých středních škol - gymnázií, a na základních školách byla v roce 1996 zavedena devítiletá povinná školní docházka.

Autor: Iva Tycová

22.11.2009 22:48:03 | přečteno 864x | ernest
 
load