Židlochovice a jejich okolí jsou významnou vinařskou lokalitou s tradicí sahající až k samotným počátkům vinohradnictví a vinařství u nás.
Dle archeologických nálezů se vinná réva na jižní Moravě pěstovala již v prvních staletích našeho letopočtu pod vlivem předsunutých římských posádek. Výrazný rozmach vinohradnictví a vinařství pak nastal v souvislosti s šířícím se křesťanstvím za Velkomoravské říše. Výroba vína vždy byla poměrně nákladnou záležitostí, proto také vlastníky většiny vinohradů byla šlechta, kláštery a bohatí měšťané a víno tak představovalo mimořádný nápoj nejen z důvodů jeho používání k liturgickým úkonům. Proto také vinařství vyžadovalo zvláštní ochranu, k tomu účelu sloužila takzvaná viničná neboli „Horenská práva“.
Nejstarším dochovaným zákonem tohoto druhu na Moravě je Horenské právo židlochovické, které „pro zlepšení naší Hory a vinohradů židlochovických“ vydal markrabě moravský Jošt roku 1379. Současně ustanovil perkmistra a horenské konšely, které pověřil výkonem práva. Horenské právo se v Židlochovicích uplatňovalo již před tímto datem, ale mělo pouze formu zvykového práva.
V průběhu staletí se rozlohy vinic na Moravě měnily. Na úbytku vinic se asi nevýrazněji podílela Třicetiletá válka a pak nákaza révokazem na začátku 20.století, kdy teprve poznatek, že evropskou révu lze s úspěchem roubovat na americké podnože, zabránil totálnímu zániku vinohradnictví v Evropě.
Pěstování vinné révy po celá staletí zůstalo na Židlochovicku důležitou součástí zemědělské činnosti i způsobu života, a to i přesto, že židlochovický region leží na samém severním okraji tzv. naddunajských vinohradnických oblastí, kde lze rentabilně pěstovat kvalitní vinnou révu a produkovat výtečná jakostní vína.